Jak uspět u přijímaček na vysokou a nepos*at se z toho? (1/3)

V době, kdy se fyzioterapie dostává víc a víc dopopředí a zájem o ni stoupá, je poměrně těžké se na vysokou, kde se nechá studovat, dostat. Ale jde to! A s těmito radami a tipy to bude hračka.

Rada #1: Učení by vás mělo bavit!

Tohle je asi jedna z těch nejzásadnějších věcí. Není nic horšího než se učit s odporem a bez chutě něco dokázat.

Pokud budete už od začátku k přípravě přistupovat stylem, že vás to nebaví a že to děláte jen kvůli tomu, že ,,musíte‘‘, vykašlete se na to rovnou.

Nebudete alespoň zbytečně utrácet peníze za přihlášku a ani zabírat místo někomu, kdo o to má opravdu zájem.

Výhodou je, že pokud vás to bude bavit, ,,našrotit‘‘ se spoustu nových informací nebude zas takový problém, anebo vám to přinejhorším nebude tolik vadit.

A navíc, pokud vás to nebude bavit teď, tak co budete dělat potom na vysoké? Tam těch informací bude přece mnohem více.

Klidně si vezměte ,,gap year“ a někam vyjeďte, najděte svou vášeň, najděte něco, co vás bude bavit, naplňovat, ale opět se k tomu vracím…

Rada #2: Moc nad tím nepřemýšlejte. Začněte hned!

Taky už začínáte propadat panice, co všechno byste se měli začít učit a že to snad ani není reálné stihnout? Ne? No, tak to byste už začít měli. 😀

Dělám si srandu, ale jak se říká ,,čím dřív začnete, tím to bude lepší“, má vskutku něco do sebe.

Já jsem například se svou přípravou, jelikož učeným jsem z nebe vážně nespadl, začal ke konci třeťáku se zpracováváním některých materiálů, pak byli prázdniny a pak jsem začal hned na 100% od začátků září.

#No excuses!

Měl jsem totiž velké nedostatky z chemie, ale zároveň touhu se všechno doučit, takže to šlo poměrně ,,snadno‘‘.

Když si vybavím sebe před dvěma roky, tak ze začátku jsem nevěděl jak začít, a trochu delší dobu mi trvalo, než jsem si v tom vytvořil nějaký systém.

Co jsem pro to dělal? Vlastně v konečné fázi nic. Prostě jsem si jeden den řekl, že začnu, pomalu, ale že prostě začnu. No, a tak jsem začal…

Začalo to 30, 40 minutami denně a nakonec končilo vstáváním v pět ráno a chozením do postele v jedenáct večer i o víkendech. 😀

Nepřestřelte to hned ze začátku!

Je to jako se cvičením. Prvně musíte začít s lehčími váhami, menší frekvencí a postupně přidávat.

,,Všechno má svůj čas!“

Rada #3: Musíte být ochotní něco obětovat.

Ať se vám to líbí či nikoli, příprava na přijímačky zabere spoustu času. Teda pokud nejste jedním z těch mála géniu, co si všechno pamatují na poprvé. Já jím rozhodně nejsem, a proto většinu čtvrťáku na gymplu jsem strávil za učebnicí z biologie a chemie.

Dejme tomu, že minimálně ten půl rok jsem ,,full-time“ studoval.

Neříkám, že to musíte udělat stejně. Někdo se učí rychleji, někdo to nechá na poslední chvíli a nakonec mu to vyjde… i to se stává. 😀

Moje rada však je, nic nenechat náhodě! Pokud k přijímačkám půjdete s pocitem, že jste pro to udělali všechno a taky že tomu tak bude, neúspěch pak (snad) ani nepřipadá v úvahu.

Je ale pravda, že stres u přijímaček udělá také své. 😀

Navíc pokud chcete něčeho dosáhnou (obecně), ať už to je dostat se na vysokou, zlepšit si ,,post‘‘ v práci, vydělat víc peněz, získat novou zkušenost, pokaždé tomu budete muset něco obětovat.

Nesmíte v tomhle případě moc hledět na ostatní, protože většina z nich vás moc nepochopí, pokud teda nebudou mít podobnou cestu.

Netvrdím tím ale, že byste se měli vykašlat na své přátelé a odříznout se od okolního světa! 😀

Rada #4: Nezapomeňte si užít poslední rok na střední.

Buďte ochotní tomu něco obětovat, ale choďte se i bavit s ostatními a užijte si ten poslední rok.

Život na vysoké je super a upřímně mě baví více než na střední, přesto bych se moc rád vrátil do let na gymplu a některé věci si zopakoval.

Jelikož ve všech věcech, o kterých vám píšu, jsem upřímný, musím se vám svěřit ještě s jednou, než ukončím tenhle článek.

Víte, poslední rok na gymplu jsem si tolik neužil, protože jsem byl příliš odhodlaný a disciplinovaný uspět.

Doufám, že vám to nevyzní, že si protiřečím. Myslím to tak, že má přílišná disciplína mě nutila dělat věci na přípravu přes 100%, což pak znamenalo omezení jiných věcí, jako třeba užívat si ten poslední rok s lidmi okolo.

Nechci, aby se to jevilo tak, že svého rozhodnutí lituji. Nelituji, ale kdybych se mohl vrátit do té doby, snažil bych se určitě trávit více času s přáteli.

,,Minulost změnit nemůžeme a ani bychom neměli chtít, protože je tím naším nejlepším učitelem.“

Přesto budu moc rád, když si mojí radu vezmete k srdci, anebo se nad ní alespoň zamyslíte. Možná se k tomu ještě trochu vrátím v dalším článku, ale doufám, že hlavní myšlenku jste pochopili.

Disciplína a motivace je k tomu, abyste uspěli, nezbytná, přesto naučte se v tom najít alespoň trochu kompromis.

Užijte si váš čas na střední škole s lidmi okolo sebe, dokud můžete, protože s nástupem na vysokou se toho dost změní. 🙂

Jasně, že s někým třeba skončíte i na bytě a budete si lézt na nervy další minimálně 3 roky (haha, jenom vtip 😉 ), ale nikdy už nebude takových příležitostí se sejít všichni pohromadě.

Připravujte se, připravujte se, jak nejlépe dovedete, ale zároveň se v tom naučte najít ,,zlatou střední cestu“.

Já jsem se tomu naučil.. ale až posléze, a proto vám píšu tento článel, abyste se z ní mohli poučit taky a předejít jí.

Doufám, že jste si z tohoto článku odnesli alespoň nějako radu, kterou zužitkujete při své přípravě.

Budu moc rád, když mi napíšete, jestli vám nějak pomohl. 🙂

Hodně štěstí u přípravy!

S pozdravem, Jonáš.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Sdílet

Share on facebook
Share on email
Share on whatsapp
Share on google

Naviace článku

Autor příspěvku:

Tým FyzioBrandu
Tým nadšených fyzioterapeutů a studentů vytvářející přidanou hodnotu pro svůj milovaný obor...