Fyzio na cestách

Doplňující informace

Pája byla společně s Verčou (odkaz na článek) na Sri Lance v terapeutickém centru v Galle po dobu 2 týdnů. Ze stáže se vrátily nadšené a plné nezapomenutelných vzpomínek.

Leden-Únor 2022

„Jestli váháš, sbal batoh a vyjeď taky! Never wait for tomorrow.“

Pája, 2. roč. (Leden-Únor 2022)

14 února, 2022

„Sri Lanka – země jiného světa.“
… přesně tak na mě zapůsobila moje první zkušenost s tímto ostrovem, dříve nazývaným Cejlon. Naprosto jiná kultura, lidské smýšlení, příroda, doprava a četnost náboženství. Poslední zmíněné je velkým rozdílem od naší České republiky. Setkáte se zde s mnoha náboženstvími, nejvíce zastoupené jsou buddhismus, dále hinduismus, křesťanství a islám. Domnívám se, že právě tato četnost různých náboženstvím musí vést k lidské toleranci a respektu, který zde uvidíte na každém rohu.

Na Sri Lanku jsem se vydala, abych poznala nové lidi, vč. jejich příběhů a zkušeností, zažila něco nového, úplně jiného, co mě obohatí do budoucího života a co už mi nikdo nikdy nevezme, a v neposlední řadě, abych také získala nové zkušenosti a uvědomila si, jak dobře se u nás v zemi máme! 

Shrnout zážitky z dobrovolnické stáže v Galle a následného cestování jen do pár řádků je velmi složité… řekla bych i nemožné. Tolik věcí, o čem by se dalo poreferovat!

Je fyzioterapeut i psycholog? Ano! Na Sri Lance je možnost navštívit fyzioterapeuta téměř mizivá. Vůbec nemluvím o prevenci, ale především o pooperačních a posttraumatických stavech, o následné péči, která zde vůbec nefunguje. Lidé jsou přijati do nemocnice, podstoupí operaci a za pár dní jsou propuštěni. Nemocnice jsou přeplněné a personál početně nedostatečný. Lidé pojem fyzioterapie častokrát ani neznají. Troufám si říci, že to je jeden z důvodu, proč pacienti přicházeli na naše terapie s úsměvem, odcházeli vděční a ptali se, kdy se uvidíme příště. Taková pozitivní zpětná vazba u pacientů v ČR určitě také je, ale na Sri Lance má několikrát větší sílu. Nebo alespoň já jsem to tak cítila. Lidé si velmi cení toho, že svůj čas věnujete pouze jim a tomu, co je trápí, že je vyslechnete, pomocí cvičení ulevíte od fyzické bolesti, někdy stačí pouhý dotek či pohlazení a koutky rtů se pozvednou. Ano, jsme psychologové. 


Místní jsou vděční za každou pomoc a na rušných ulicích zahájenou konverzaci, o to víc s cizinkami. Je to vlastně docela milé. Občas se stalo, že řidiči tuk tuku jste řekli 3x ne a on se po čtvrté zeptal, ale to je asi zkrátka úděl turistických oblastí. V celku musím říci, že jsme měly štěstí na lidi, které jsme potkaly. Ať už to byli náhodní kolemjdoucí, pacienti a jejich rodinný příslušníci, páni majitelé a paní majitelky ubytování a především náš koordinátor! Skvělej člověk. 

Už jsem trochu narazila na místní dopravu. Nebudu se tajit tím, že i po 3 týdnech mě udivuje, jak takový silniční anarchismus může fungovat. Na Srí Lance platí „no road rules“. To, že se předjíždí v jednom pruhu, že na silnici potkáte krom autobusů, aut, tuk tuků, skútrů a kol i krávy, není nic neobvyklého. Když však tyto dopravní prostředky a krávu potkáte v jedné úrovni, to je teprve sranda! Osobně mě nejvíce bavily jízdy autobusem. Z venku moc lákavě nevypadají, z vnitřku jsou zdobené různými malbami a z důvodu převažující buddhistické víry několika Buddhy. Autobusy jezdí s otevřenými dveřmi a na zastávce téměř nezastavují, nastupuje se i vystupuje za jízdy.  Po celou dobu hraje hlasitá hudba, občas si místní i zpívají. To mi bude u nás chybět. Co je důležité, nic nejezdí na čas! Aneb jízdní řády autobusů nikde nejsou a strýček Google s jeho vědomostmi nestačí. Nejlepší je se zeptat místních a to neplatí jen v případě odjezdů autobusů, ale celkově.

Neboj se komunikovat! Čas je tu totiž velmi relativní, nikdo nikam nespěchá. „Ono to nějak dopadne.“ A po pár dnech jsem pochopila, že mají pravdu. 

Jízda vlakem především v horských oblastech je také zážitek – otevřené dveře stejně jako u autobusu jsou samozřejmostí. Jeho rychlost není velká, proto si při cestě můžete v horských oblastech užívat výhledu na čajové plantáže nebo menší osady. 

Příroda, velmi důležitá část ostrova. Návštěva deštného pralesa a safari. Pobíhající zvířata užívající si volnosti a svobody. Vidět leoparda nejenom za sklem v zoo, strávit den se slonem, nakrmit ho a vydrhnout mu kůži skořápkou od kokosového ořechu, na každém kroku potkat opice přeskakující z větve na větvi. To je něco skvělého! 

V neposlední řadě tu musím zmínit gastronomii. Všechno spicy, všechno. I když ti řeknou že ne, tak ano. Klasiku tu představuje rice and curry a také pokrm Kottu, který jsem si velmi rychle oblíbila. Co je tu neskutečně výborné a bude mi to také chybět je pravá chuť zdejšího ovoce, taková dobrota! Ananas, mango, meloun, banán, papája, anonna a mnoho dalších.

 Jsem moc vděčná, že jsem dostala možnost na stáž vyjet a také pyšná, na sebe, že jsem vše zvládla. Určitě mě to posunulo v životě a nikdy na takový zážitek nezapomenu. 

Proto jestli váháš, neváhej! Sbal batoh a hurá do světa. 
Never wait for tomorrow! 
P. 

(Nezávazná) zpráva pro nás…

Mám dotaz, chci se přihlásit...

Fyzio na cestách

Jedná se o nezávaznou poptávku, zasláním zprávy se ničemu nezavazujete.

Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Myslím to vážně!

(Nezávazný) formulář k vyplnění. Je-li v destinaci místo, je následně nutné zaplatit registrační poplatek pro potvrzení termínu.

Využíváme soubory cookies, abychom vám byli schopni nabídnout co možno nejlepších služeb. Nesouhlasíte-li s tím, žádáme vás, abyste opustili tento web.

Zráva přijata!

Děkujeme za projevený zájem.

… ozveme se, jakmile to bude možné. Tým FyzioBrandu. 💙