Sri Lanka má tolik co nabídnout!

Nespočet krásných míst, tradic, kulturních zážitků, zvířat… Co pro mě však znamenalo nejvíc, bylo poznání nových lidí a způsobu jejich přemýšlení. Práce v odlišných podmínkách a s nedostatečnými prostředky mě mnohdy donutila o terapiích přemýšlet úplně jinak. Neexistuje jeden postup, který jde aplikovat na konkrétní diagnózu. Pracovat s každým individuálně, snažit se ho namotivovat a najít cestu, která bude právě pro něho ta nejlepší. To je to, co se mi na práci fyzioterapeuta nejvíce líbí. A myslím si, že právě zde byla jedinečná příležitost si to znovu uvědomit.

Radost pacientů nejen z jejich osobních výsledků, kterých dosahují, ale zároveň z průběhu terapií mě neskutečně naplňovala. Na Sri Lance nemívají pacienti dostatečnou rehabilitační péči. Dostane se jí jen málo komu a ještě většinou v nedostatečné míře. Možná proto si pacienti a jejich rodiny terapií tolik váží a i když je to občas těžké, snaží se dávat do nich své maximum. Úsměvy na tvářích pak vždycky potěší i nás.

Občas stačí tak málo. Když se snažíte předat to nejlepší, co zvládnete, je pak obrovskou odměnou právě vděk, který od místních přichází. Vítání pacientů s úsměvy na tvářích a nadšení do cvičení je to, co si chci pamatovat. 

Co bych si vážně moc ráda odnesla jako svoji osobní zkušenost je zlaté pravidlo NESTRESOVAT SE. Místní to dohnali do extrému. Když dorazíte do 24 hodin od domluveného času schůzky, tak jste přišli včas. 😀 Tohle už je tedy trochu moc, ale minimálně si odsud odvážím pocit, že všechny situace mají řešení. 

A co se cestování týče? Mám pocit, že své zážitky nedokážu dostatečně vyjádřit, protože je stále ještě zpracovávám. Stalo se toho tolik každý den. Na Sri Lance můžete být jednu chvíli na pláži, za hodinu na horách a když se necháte popovézt