Neuroplasticita je velice významným dějem, kdy mozek přijímá informace, následně je vyhodnocuje a zabudovává do svého systému. Tento výraz byl popsán poměrně nedávno (až ve druhé polovině 20. století) americkým neurologem Michalem Merzenichem, který zjistil, že mozek je v kterémkoli věku ,,plastický“, tvárný.

Co plasticita mozku znamená a s čím vším souvisí?

Pod pojmem neuroplasticita rozumíme souhrn všech funkčních a strukturálních změn týkajících se mozkových buněk – neuronů – a jejich seskupení, ke kterým dochází v důsledku různých aktivit nervového systému a které zprostředkovávají efektivnější zpracování informací proudících do mozku.¹ (doc. MUDr. Alojz Rakús, Neurologie pro praxi 2009)

Zkusme to ale vyjádřit trochu víc laicky, aby to chápal každý…

,,Veškeré informace, které náš mozek dostává, jsou určité stimuly, které ho do jisté míry přetvářejí. Každý stimul, který dostane, zaktivuje tisíce neuronů navzájem mezi sebou propojených.“

To, jak je náš mozek neustále ,,bombardován‘‘ podněty (jak zvenčí, tak i zevnitř), ho formuje (viz. strukturální změny).

Dochází totiž k tomu, že neurony se navzájem propojují (respektive jejich axony – ,,ocasy“, koncové body) a tím i mění funkci (viz. funkční změny), které mohou být například pozitivní ve smyslu rychlejší reakce na nějaký podnět.

Povězme si o neuroplasticitě něco víc…

Rozložme si samotné slovo: neuro – týkající se nervové soustavy; plasticita neboli poddajnost, tvárnost. Právě ta ,,poddajnost a tvárnost‘‘ umožňuje mozku zpracovávat, ukládat a vyhodnocovat přicházející informace.

Kdyby nebylo neuroplasticity byli bychom neustále stejní (co se týče myšlenek). Naše myšlení by se neměnilo, naše názory by zůstávaly neustále stejné, etc.. a přitom tomu tak není!

Lidé se neustále vzdělávající se mění, protože i jejich samotný mozek se transformuje. Každý nový poznatek se v malé či větší míře, ať už chcete či nechcete, do vaší neurální sítě tvořené tisíci miliony neuronů promítne!

Struktury našich mozků jsou neustále pozměňovány novými zkušenostmi a poznatky. Většina z nás má mnohem rozdílné chování a myšlenky, než které jsme měli před 20 let.

Tento ,,posun‘‘ je díky tzv. neuroplastické aktivitě odehrávající se v naší hlavě – změny ve struktuře mozku a jeho organizace tím, jak se učíme, zažíváme nové věci a během toho se adaptujeme, přizpůsobujeme.

S každým zopakováním myšlenky a emocí přetváříme neurální cestu – a s každou novou myšlenkou nebo novým poznatkem vytváříme novou cestu (nové spojení mezi neurony navzájem).

Tyto malé změny, jsou-li dostatečně opakovány, vedou ke změně v tom, jak náš mozek pracuje… a to se následně odrazí na všem ostatním, ať už na našem myšlení nebo tím, jak například k nějakým věcem přistupujeme.

Neuroplasticita je důvod, proč jsem schopni se neustále učit novým věcem. Věci, které děláme často, se zafixují silněji (větší propojení neuronů mezi sebou navzájem) a věci, které nepoužíváme, časem vymizí (viz. ztráta spojení mezi neurony).

Mozek není žádná fixní struktura,

… ba naopak neustále se mění a formuje. Díky tomu je schopný se adaptovat na enviromentální faktory okolo něj… stejně jako celý organismus.

Z toho i tedy vyplývá, že mozek se mění po celý život. Dříve se mělo zato, že s určitým věkem již k žádným změnám nedochází. To však již neplatí.

Neuroplasticita pracuje od začátku do konce našeho života. Nikdy se nezastaví! Spoje v našem mozku se neustále stávají silnějšími nebo slabšími, záleží, jak hodně se používají.

Mladí lidé se lépe učím novým věcem, protože jejich mozky jsou více ,,plastické‘‘ – dalo by se i říct tvarovatelné – spoje vznikají mnohem snáze.

Tím, jak člověk stárne, dochází k většímu zafixování neuronových sítí, a proto pro starší lidi může být někdy těžší se naučit novým věcem.

To však záleží na okolnostech. Záleží, jestli se bavíme o učení něčeho, co nám je úplně cizí, anebo něčeho, co nám je alespoň trochu povědomé, resp. už jsme o tom slyšeli.

Budeme velice rádi, dáte-li nám zpětnou vazbu, jak se vám příspěvek líbil. 🙂

FyzioBrand