Senzomotorická stimulace

založeno na neurofyziologickém podkladě
- viz. provázanost aferentních a eferentních informací pro řízení pohybu
využívá se nejen ve fyzioterapii, ale i ve sportu nebo workoutu
- ve fyzio se například používá při indikaci motorických poruch v rámci neurologické diagnózy
- své zastoupení má poměrně obšírné
- CAVE: nepoužívá se u pacientů s akutní bolestí
cílí obzvláště na stabilizační svaly – používá se při terapii funkčních poruch pohybového aparátu
práce s balančními pomůckami
zdůrazňuje se cvičení ve vertikále
- dojde tak k propojení nových motorických programů s běžnými denními činnostmi
velkou roli hraje facilitace samotného chodidla
obsahuje 2 fáze učení

práce od anglického ortopeda Freemana
- přišel s pojmy – útlum a inkoordinace na podkladě špatné aferentace
- omezil se pouze na problematiku hlezenního kloubu
v ČR se na vývoji této metody podílel prof. MUDr. Vladimír Janda a M. Vávrová
prvně se metoda využívala při nestabilitě kolene, kotníku

snaží se o správné nastavení pohybových stereotypů
- nutná aktivní spolupráce klienta – musí pohyb vnímat, aby došlo k zautomatizování
kromě základních senzomotorických cviků využívá také různé balanční cviky v různých polohách
- terapeut, je-li klient zdatnější, ho může vychylovat z rovnovážného postavení
- dochází k stimulaci propriocepce a celkově aferentních nervových drah
senzomotorická stimulace velice efektivně dokáže zaktivovat svaly, které jsou v útlumu (hypotonické)
- SMS se především soustředí na hluboké svaly (tzv. hluboké stabilizační systémy)
zlepšení koordinace je výsledkem zvýšené reakční schopnosti svalů
- s tím souvisí i význam jako prevence proti pádům
dbá se hlavně na kvalitu
- jsou-li pohyby prováděné příliš zbrkle, akorát se aktivují hypertonické svaly, které chceme spíše utlumit, jelikož přebírají funkci jiných

Pro 1. stupeň je charakteristické zvládnutí nového pohybu – vytvoření nových drah
- řízení probíhá na úrovní mozkové kůry – velice náročné

2. stupeň je už řízen na úrovni subkortikální (reflexní) – jedinec provádí nově naučený stereotyp nevědomě, automaticky, spontánně
- snažíme se o co nejekonomičtější pohyb
- periferní struktury (klouby) nejsou přetěžovány, v přijatelných fyziologických mezích

pro modelování příčné a podélné nožní klenby
aktivace svalů plosky nohy
cvičením se snažíme zmenšit nohu (jak v podélném směru, tak i v příčném) – ,,co nejvíce zúžit‘‘
pokyn: ,,představte si bod pod patou a palcem, zkuste je přitáhnout k sobě‘‘

SMS využívá různých balančních ploch a senzomotorických pomůcek
,,mohou být velice benefitní, ale i zcela nevhodné“ – záleží na schopnostech klienta (využitím balančních ploch totiž klienta dostáváme do celkem náročných poloh. Využívám-li nestabilní podložku příliš brzy, akorát budeme aktivovat hypertonické svaly – jelikož to je příliš náročné – namísto, abychom je utlumovali.)
- kulové a válcové úseče
- balanční sandály, nafukovací míče
- posturomed
- propriomed, BOSU

souhra smyslových orgánů, resp. jejich vjemů a tělesného pohybu
- zprostředkovává tedy spojení motoriky a vnímání prostřednictvím smyslů
- motorická složka zajišťuje samotný pohyb
- senzorická složka zprostředkovává informace, aby k pohybu mohlo vůbec dojít a aby byl dostatečně kvalitní
- obě dvě složky jsou spolu úzce spjaté
jedná se o aferentní dráhy nervového systému, které soustřeďují informace z periferie do mozku (i míchy) – CNS, kde dochází k následnému zpracování a vyhodnocení
dostáváme tak veškeré informace, jak z vnějšího prostředí, tak i z vnitřního
po zpracování jsou vyslány nazpět signály pomocí eferentních drah, které vyvolají nějakou reakci

[online]. Dostupné z: https://medicina.ronnie.cz/c-3839-senzomotorika-ii-uvod-zaklady.html
KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, c2009. ISBN 978-80-7262-657-1.

Jsme tady pro vás: