Úvod do metody
- založeno na neurofyziologickém
podkladě
- viz. provázanost aferentních a eferentních informací pro řízení pohybu
- využívá se nejen
ve fyzioterapii, ale i ve sportu nebo workoutu
- ve fyzio se například používá při indikaci motorických poruch v rámci neurologické diagnózy
- své zastoupení má poměrně obšírné
- CAVE: nepoužívá se u pacientů s akutní bolestí
- cílí obzvláště na stabilizační svaly – používá se při terapii funkčních poruch pohybového aparátu
- práce s balančními pomůckami
- zdůrazňuje se cvičení
ve vertikále
- dojde tak k propojení nových motorických programů s běžnými denními činnostmi
- velkou roli hraje facilitace samotného chodidla
- obsahuje 2 fáze učení
Vývoj SMS
- práce od anglického ortopeda Freemana
- přišel s pojmy – útlum a inkoordinace na podkladě špatné aferentace
- omezil se pouze na problematiku hlezenního kloubu
- v ČR se na vývoji této metody podílel prof. MUDr. Vladimír Janda a M. Vávrová
- prvně se metoda využívala při nestabilitě kolene, kotníku
Principy
- snaží se o správné
nastavení pohybových stereotypů
- nutná aktivní spolupráce klienta – musí pohyb vnímat, aby došlo k zautomatizování
- kromě základních
senzomotorických cviků využívá také různé balanční cviky
v různých polohách
- terapeut, je-li klient zdatnější, ho může vychylovat z rovnovážného postavení
- dochází k stimulaci propriocepce a celkově aferentních nervových drah
- senzomotorická
stimulace velice efektivně dokáže zaktivovat svaly, které jsou
v útlumu (hypotonické)
- SMS se především soustředí na hluboké svaly (tzv. hluboké stabilizační systémy)
- zlepšení
koordinace je výsledkem zvýšené
reakční schopnosti svalů
- s tím souvisí i význam jako prevence proti pádům
- dbá se hlavně na kvalitu
- jsou-li pohyby prováděné příliš zbrkle, akorát se aktivují hypertonické svaly, které chceme spíše utlumit, jelikož přebírají funkci jiných
2 fáze učení u SMS:
- Pro 1. stupeň je charakteristické zvládnutí nového pohybu – vytvoření nových drah
- řízení probíhá na úrovní mozkové kůry – velice náročné
- 2. stupeň je už řízen na úrovni subkortikální (reflexní) – jedinec provádí nově naučený stereotyp nevědomě, automaticky, spontánně
- snažíme se o co nejekonomičtější pohyb
- periferní struktury (klouby) nejsou přetěžovány, v přijatelných fyziologických mezích
SMS se zaměřuje na:
- zlepšení svalové koordinace
- zrychlení zapojení svalových řetězců při změně polohy
- úprava poruch rovnováhy
- zlepšení držení těla
- začlenění nových pohybových programů do běžných denních aktivit
- prevence traumat kloubů, páteře a svalů
Příklad cvičení – ,,malá noha“
- pro modelování příčné a podélné nožní klenby
- aktivace svalů plosky nohy
- cvičením se snažíme zmenšit nohu (jak v podélném směru, tak i v příčném) – ,,co nejvíce zúžit‘‘
- pokyn: ,,představte si bod pod patou a palcem, zkuste je přitáhnout k sobě‘‘
Pomůcky
- SMS využívá různých balančních ploch a senzomotorických pomůcek
- ,,mohou být velice benefitní, ale i zcela nevhodné“ – záleží na schopnostech klienta (využitím balančních ploch totiž klienta dostáváme do celkem náročných poloh. Využívám-li nestabilní podložku příliš brzy, akorát budeme aktivovat hypertonické svaly – jelikož to je příliš náročné – namísto, abychom je utlumovali.)
- kulové a válcové úseče
- balanční sandály, nafukovací míče
- posturomed
- propriomed, BOSU
Senzomotorika
- souhra
smyslových orgánů, resp. jejich vjemů a tělesného pohybu
- zprostředkovává tedy spojení motoriky a vnímání prostřednictvím smyslů
- motorická složka zajišťuje samotný pohyb
- senzorická složka zprostředkovává informace, aby k pohybu mohlo vůbec dojít a aby byl dostatečně kvalitní
- obě dvě složky jsou spolu úzce spjaté
- jedná se o aferentní dráhy nervového systému, které soustřeďují informace z periferie do mozku (i míchy) – CNS, kde dochází k následnému zpracování a vyhodnocení
- dostáváme tak veškeré informace, jak z vnějšího prostředí, tak i z vnitřního
- po zpracování jsou vyslány nazpět signály pomocí eferentních drah, které vyvolají nějakou reakci
Zdroje
- [online]. Dostupné z: https://medicina.ronnie.cz/c-3839-senzomotorika-ii-uvod-zaklady.html
- KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, c2009. ISBN 978-80-7262-657-1.